Jak vybrat naviják se zadní brzdou

Smekací navijáky jsou si v mnoha ohledech podobné a jsou navrženy na stejném principu, soustřeďme se tedy spíš na to, čím se navijáky se zadní brzdou od ostatních typů odlišují a čím jsou zcela specifické. Označení zadní brzda vychází z toho, že prvek ovládání, regulace a nastavení brzdy je přesunut do zadní části navijáku a je tedy pro rybáře i v průběhu zdolávání mnohem snáze přístupný. Nejčastěji je ovládání brzdy řešeno prostřednictvím otočného kolečka se zoubkovaným okrajem a s označeným číselnou škálou, u kterého hned víme, jak nastavit již vyzkoušený odpor. U některých navijáků je zadní brzda ještě kombinována s přední, jedná se ale spíš o zbytečně složité a komplikované technické řešení bez výraznějšího přínosu, běžně je na přední části cívky umístěno jen tlačítko pro snadnou a pohotovou výměnu cívky.

Navijáky se zadní brzdou využijeme při lehké plavané, oblíbené jsou zejména při lovu s matchovými pruty, při lovu na feeder, na položenou a hlavně při vláčení. Tady totiž snadný přístup k ovládání brzdy využíváme opravdu často. Technické řešení je o něco složitější než u navijáků, jejich brzda je situována vepředu, ale na spolehlivosti se to neprojeví a u špičkových výrobků není ani nárůst hmotnosti výrazněji znát. Má tedy tento typ navijáku také nějakou výraznější nevýhodu? Pokud si sami naviják čistíme a chceme ho při této příležitosti rozebrat úplně do nejmenších detailů a zkontrolovat každou součástku, bývá tio u těchto navijáků poněkud složitější práce, než u jednoduchého řešení s přední brzdou. Ovšem pokud se na takovou práci necítíme, můžeme se obrátit na zkušeného kamaráda nebo přímo na odborný servis. Vždyť každý naviják si zaslouží nejméně jednou za sezónu důkladné rozebrání, vyčištění, kontrolu mechanických dílů i převodů a výměnu maziva. Při intenzívním používání nebo častém lovu v nepříznivých povětrnostních podmínkách bychom se údržbě měli věnovat raději ještě častěji.

Velikost podle potřeby

Velikost navijáků se zadní brzdou se pohybuje od opravdu miniaturních s kapacitou kolem stovky metrů "dvacítky" přes běžné modely, využívané na položenou i přívlač až po extrémně velké navijáky, sloužící buď pro lov na velkou vzdálenost nebo pro chytání největších dravců. Soukolí navijáku je při souboji s velikánem samozřejmě dost namáháno, specialisté doporučují hlavně použití multiplikátorů, ale s opravdu kvalitním navijákem se zadní brzdou si i s pořádným sumcem poradíme. U větších navijáků jsou kličky velmi robustní, někdy jsou řešeny i jako zdvojené pro snadnější navíjení, když je zapotřebí opravdu řádně "zabrat". Důležitý je i systém navíjení, nejčastěji se při otáčení rolničky kolem cívky současně cívka pohybuje směrem nahoru a dolů v podélné ose, aby navinutí bylo co nejrovnoměrnější. To následně napomáhá snadnému odhození i lehčích nástrah. Pro daleké a přesné odhozy jsou vhodné především navijáky, u nichž je dokonale zpracována hrana cívky, umožňující tak snadné odvíjení vlasce, velice důležitý je i systém ukládání vlasce při navíjení. Po souboji s velkou rybou, kdy je vlasec nebo šňůra pod velkým tlakem, bychom používanou část měli po skončení lovu odvinout a znovu navinout pouze pod přiměřeným tahem, jinak se příliš utažené závity mohou zařezávat a při delším uložení by došlo u vlasce nebo šňůry k nežádoucí deformaci. Ta má potom často za následek mnohem horší odhozové vlastnosti kvůli špatnému odvíjení z cívky i zhoršenému klouzání očky.

U moře jen s odolnými modely

Navijáky se zadní brzdou se často používají i při mořském rybolovu, především ve větším provedení. Musíme si ovšem vždy dát pozor, aby se jednalo o model s úpravou proti působení slané mořské vody, která jinak dokáže během neuvěřitelně krátké doby napáchat nenahraditelní škody na našem oblíbeném navijáku. Koroze útočí na cívku, tělo navijáku a především může poškodit mechanické převody i brzdový systém. Proto před použitím pro mořský rybolov je třeba vždy zkontrolovat, zda se jedná o naviják, který obstojí i v těchto náročných podmínkách. Pokud od někoho uslyšíte, že stačí po lovu naviják opláchnout ve sladké vodě a žádné riziko nehrozí, neberte ho vážně, neví dost dobře o čem mluví. Modely se "saltwater resist" úpravou ovšem pochopitelně můžeme využít i na domácá chytání, v takovém případě opravdu nic nehrozí.

Značkový nebo z tržnice?

Vždycky se vyplatí vybrat kvalitní naviják, který má i k dispozici firemní servis, ke kterému můžeme dokoupit náhradní cívky a v jehož balení najdeme i kompletně rozkreslené schéma pro příprav oprav nebo výměny poškozeného dílu. S neznačkovým navijákem se ani v servisu moc nechytáme, je to krok do neznáma a zbytečný risk, opravna si nechce pokazit svou pověst. Pochopitelně nemusíme snobsky koupit ten nejdražší a od nejvyhlášenějšího výrobce, rozhodně se ale vyhněme levným napodobeninám, které se tváří na první pohled pro laika jako špičkové výrobky a krabička je plná superlativů včetně uvádění neskutečného počtu superkvalitních ložisek. Většinou jsou to opravdu "cajky" pro zlost, pokud máme štěstí v neštěstí, odejdou dřív, než se setkáme se svou životní rybou, protože pokud nekvalitní naviják selže v takové situaci, můžeme si už jen zoufale rvát vlasy.

Řešení s krytou cívkou

Kupodivu se koncept navijáků nijak zvlášť neujal, možná ale na svůj čas teprve čeká. Jedná se totiž o velice šikovné řešení, které brání zamotání vlasce či šnůry kolem kličky, nožky i zapadnutí pod cívku, snadno se ovládá a působí kompaktním dojmem. Brzda v tomto případě je řešena buď v zadní části, nebo je přesunuta ke kličce. Pro odhození nástrahy jen stiskneme tlačítko, které zasune kolíček pod krytem cívky a vlasec nebo šňůra se uvolní, pro zachycení a následné navíjení postačí otočit kličkou, vlasec bude zachycen a navíjí se. Systém funguje spolehlivě, ovšem rozebírání na čištění a údržbu je poněkud komplikovanější.